24. 11. 2003
Zmrzlý blázen
Zblázním se, zmrznu a nebudu mít co na sebe. Tedy - ne že bych neměla oblečení, to nějaký mám, ale naprosto netuším, kde. Určitě v nějaký krabici, leč neznám její souřadnice.
Od pátku do neděle večera jsem balila a balila a balila… V neděli ráno už jsem zjistila, že to v žádném případě nestihnu a tak jsem přilákala Jejku na brigádu. A i když jsme se snažily obě, co nám síly stačily, ještě budu celý zbytek listopadu dobalovat takový ty nechutný zbytky a každý den odvezu nařachané auto krámama. A to se určitě ještě další víkend bude činit i jedna zánovní Avia.
Nemám ponětí, kde se tolik krámů vůbec vzalo a dávám si předsevzetí, že už se mi to nikdy nestane – hodlám redukovat veškerý svůj majetek na to nejnutnější. Zjistila jsem, že máme hrozně moc krabic, ve kterých jsou zabalené naprosté hovadiny, které „by se možná někdy mohly hodit“.
V každém případě máme ale už to nejhorší za sebou a v neděli večer jsme naložili mimo počítače i psa a kočky do auta a vyrazili směrem na venkov.
Kočky, zavřené v jedné přepravce, celou cestu vřeštěly a dožadovaly se vypuštění na svobodu.
Hned, jak jsme dorazili, donesla jsem přepravku do nového domova našich chlupatých bestií a ony se dočkaly toho, co se celou cestu snažily vyřvat – otevřela jsem jim dvířka. K mému velkému překvapení nevylezla ani jedna – všechny tři ani necekly a jen blbě čuměly.
Nechala jsem je jejich osudu a šla skouknout to nadělení, které Silvestr se Šakalem vytvořili v přízemí. Stovka obrovských krabic na nepřehledné hromadě mezi skříněmi a materiálem…
Po chvíli hledání jsem to vzdala a rozhodla jsem se dnes nemýt (teplá voda stejně ještě není), nepřevlékat se ke spaní (ono taky není do čeho, protože se mi nepodařilo objevit krabici s mými věcmi), vykašlala jsem se na všechno, našla alespoň notebook (počítač jsem sice našla taky, ale kdoví, kdy najdu kablíky), uvařila kafe a čekáme, až se trošku roztopí kamna a alespoň nepatrně odrazí vzduch v místnosti, kde budeme spát. Místo pohodlných pantoflí a domácího oblečení mám na sobě kanady, dvoje tepláky, triko, dva svetry a kožešinovou vestu. Chtěla jsem si vzít i rukavice, ale v těch se blbě píše na klávesnici normální, natož na klávesnici notebooku (kterej je navíc německej a já jen tak matně vzpomínám, kde jsou české znaky).
Po dvou hodinách v novém místě se kočky ještě z přepravky ani nehly. Jen nejmladší Tadeášek sebral odvahu a prošmejdil co se dalo. Za další hodinu už tady byl jako doma a lítal ze skříně na okno, z okna do vany a z vany do polorozbalené krabice. Po půlnoci nevydržela Kuba a plíživě se vydala na průzkum. Moc jí to nezaujalo a tak si našla jednu starou skříňku, do které zalezla a zatím jí nemíní opustit. Jako poslední se vydal do světa Matýsek a své znechucení dával svým výrazem patřičně najevo. Chvílemi čekám, že si dá tlapku před oči a začne žalostně štkát, chvílemi čekám, že odporem z nového prostředí začne zvracet…
A já čekám, že ze z toho všeho kolem brzy zblázním – co čekám, já v to přímo doufám, protože představa svěrací kazajky a samotky někde v blázinci by mi zaručila, že nebudu muset nic vybalovat, hledat a uklízet a budu si hezky tiše v koutku klidně šílet.
Zapsal: alfa, 01:40, trvalink, komentáře (3)
TBC: http://www.bloguje.cz/blox/tb.php/15399
(1) (Silvestr - Mail - WWW - 24.11.2003, 02:08:24)
Nevim na co si stezujes, teplota po trech hodinach intenzivniho topeni svyskrabala nad nulu, to znamena, ze ti kafe do rana nezmrzne. Krabicky ti milerad vynosim nahoru a muzes zacit vybalovat. Co na tom, ze skrine budou az v utery, az prijede Sakal a vyseka nas z ledu. Muzes to brat jako dobrovolne cviceni na preziti a az nam pomalu zrusi armadu uplne, budes pripravena branit unii v terenu. Kdo to s ustrednim topenim dokaze. :-)
(2) To je fakt, nikdo !!! (chumláček-obláček - Mail - WWW - 24.11.2003, 04:47:43)
hlavu vzůru vy dva a budou vánoce, svátky klidu a míru.Tak se usměj -:)))))
(3) (Alfa - Mail - WWW - 24.11.2003, 11:18:14)
Já se chechtám, až se za břicho popadam - jen mi u toho strašně zimou drkotaj zuby. Blbej čas, přestat kouřit, je to aspoň něco teplýho do plic...
Od pátku do neděle večera jsem balila a balila a balila… V neděli ráno už jsem zjistila, že to v žádném případě nestihnu a tak jsem přilákala Jejku na brigádu. A i když jsme se snažily obě, co nám síly stačily, ještě budu celý zbytek listopadu dobalovat takový ty nechutný zbytky a každý den odvezu nařachané auto krámama. A to se určitě ještě další víkend bude činit i jedna zánovní Avia.
Nemám ponětí, kde se tolik krámů vůbec vzalo a dávám si předsevzetí, že už se mi to nikdy nestane – hodlám redukovat veškerý svůj majetek na to nejnutnější. Zjistila jsem, že máme hrozně moc krabic, ve kterých jsou zabalené naprosté hovadiny, které „by se možná někdy mohly hodit“.
V každém případě máme ale už to nejhorší za sebou a v neděli večer jsme naložili mimo počítače i psa a kočky do auta a vyrazili směrem na venkov.
Kočky, zavřené v jedné přepravce, celou cestu vřeštěly a dožadovaly se vypuštění na svobodu.
Hned, jak jsme dorazili, donesla jsem přepravku do nového domova našich chlupatých bestií a ony se dočkaly toho, co se celou cestu snažily vyřvat – otevřela jsem jim dvířka. K mému velkému překvapení nevylezla ani jedna – všechny tři ani necekly a jen blbě čuměly.
Nechala jsem je jejich osudu a šla skouknout to nadělení, které Silvestr se Šakalem vytvořili v přízemí. Stovka obrovských krabic na nepřehledné hromadě mezi skříněmi a materiálem…
Po chvíli hledání jsem to vzdala a rozhodla jsem se dnes nemýt (teplá voda stejně ještě není), nepřevlékat se ke spaní (ono taky není do čeho, protože se mi nepodařilo objevit krabici s mými věcmi), vykašlala jsem se na všechno, našla alespoň notebook (počítač jsem sice našla taky, ale kdoví, kdy najdu kablíky), uvařila kafe a čekáme, až se trošku roztopí kamna a alespoň nepatrně odrazí vzduch v místnosti, kde budeme spát. Místo pohodlných pantoflí a domácího oblečení mám na sobě kanady, dvoje tepláky, triko, dva svetry a kožešinovou vestu. Chtěla jsem si vzít i rukavice, ale v těch se blbě píše na klávesnici normální, natož na klávesnici notebooku (kterej je navíc německej a já jen tak matně vzpomínám, kde jsou české znaky).
Po dvou hodinách v novém místě se kočky ještě z přepravky ani nehly. Jen nejmladší Tadeášek sebral odvahu a prošmejdil co se dalo. Za další hodinu už tady byl jako doma a lítal ze skříně na okno, z okna do vany a z vany do polorozbalené krabice. Po půlnoci nevydržela Kuba a plíživě se vydala na průzkum. Moc jí to nezaujalo a tak si našla jednu starou skříňku, do které zalezla a zatím jí nemíní opustit. Jako poslední se vydal do světa Matýsek a své znechucení dával svým výrazem patřičně najevo. Chvílemi čekám, že si dá tlapku před oči a začne žalostně štkát, chvílemi čekám, že odporem z nového prostředí začne zvracet…
A já čekám, že ze z toho všeho kolem brzy zblázním – co čekám, já v to přímo doufám, protože představa svěrací kazajky a samotky někde v blázinci by mi zaručila, že nebudu muset nic vybalovat, hledat a uklízet a budu si hezky tiše v koutku klidně šílet.
Zapsal: alfa, 01:40, trvalink, komentáře (3)
TBC: http://www.bloguje.cz/blox/tb.php/15399
K o m e n t á ř e :
(1) (Silvestr - Mail - WWW - 24.11.2003, 02:08:24)
Nevim na co si stezujes, teplota po trech hodinach intenzivniho topeni svyskrabala nad nulu, to znamena, ze ti kafe do rana nezmrzne. Krabicky ti milerad vynosim nahoru a muzes zacit vybalovat. Co na tom, ze skrine budou az v utery, az prijede Sakal a vyseka nas z ledu. Muzes to brat jako dobrovolne cviceni na preziti a az nam pomalu zrusi armadu uplne, budes pripravena branit unii v terenu. Kdo to s ustrednim topenim dokaze. :-)
(2) To je fakt, nikdo !!! (chumláček-obláček - Mail - WWW - 24.11.2003, 04:47:43)
hlavu vzůru vy dva a budou vánoce, svátky klidu a míru.Tak se usměj -:)))))
(3) (Alfa - Mail - WWW - 24.11.2003, 11:18:14)
Já se chechtám, až se za břicho popadam - jen mi u toho strašně zimou drkotaj zuby. Blbej čas, přestat kouřit, je to aspoň něco teplýho do plic...
Novější text: První noc, první ráno
Starší text: Jednou nohou v kriminále