16. 12. 2003
Mami, pojď na dýzu do Karlovek!
Nejen DarkMaster navštívil proslulé Karlovky, ale i já jsem měla to potěšení navštívit toto kulturní zařízení. Je to sice už nějaký pátek - ještě před loňskou povodní, ale prý se to tam dodnes moc nezměnilo. Díky DarkMasterově zážitku jsem i já zavzpomínala, jak to vlastně tehdy bylo...
ROK 2001
Moje starší dcerka Jejka dorostla do diskotékového věku a hledala tu správnou dupárnu. Přišla s Karlovkama a zda-li jí tam pustím. Nic moc jsem nenamítala — i já svého času tu a tam navštívila Valdek či Dvojku.
Jejka tedy jeden pátek v měsíci vysypala drobné z prasátka a vyrazila. Zprvu jezdila domů posledním metrem, ale v době prázdnin jsem se nechala ukecat, že pro ní kolem třetí hodiny ranní se Silvestrem přijedeme.
A přijeli jsme — a já jen zírala na lidi, potácející se po nábřeží před diskotékou. Jejka s kamarádkou mi ale nedaly moc času si je lépe prohlížet, protože na sebe nenechaly dlouho čekat a rozjařeně huply do auta. Byly nadšené a celou dobu mlely o tom, že bychom tam se Silvestrem také měli zajít. "Já ve svým věku? Blázníš? Co bych tam dělala?" ptala jsem se a vzpomínala na chvíle mého mládí, kdy do Valdeku osoby starší 25ti let moc nechodili a když už, tak jsme je s oblibou posílali zpět do jejich hrobů. "Ale tam jsou mnohem starší lidi, to je pro všechny věkové kategorie," žvanily holky dál.
No, nakonec jsme se ukecat nechali.
A pak nastal ten velký večer. Jejka s kámoškou vyrazily poměrně brzy, naše pracovní povinnosti to nedovolily a tak jsme slíbili, že se dostavíme kolem půlnoci. Já se předtím hodila do gala — džíny, triko a letní botky s dost vysokým kramflekem. Snažila jsem se na ksicht namalovat trošku mladší obličej, ale po půlhodině práce jsem to vzdala. Silvestr sice tvrdil, že vypadám na dvacet, ale co by neudělal pod vidinou dobré večeře...
Pak udeřila ona slavná páteční půlnoc, hodina duchů a prošacování mé osoby ochrankou před Karlovkama. Občanku po mě nechtěli, ale ani mě nikdo neposlal do rakve. Byla jsem pofidérním davem posléze vtlačena dovnitř, neustále se křečovitě držíc Silvestrovy pazoury. Proud lidí nás dovalil do jakési místnosti a já viděla první část diskotéky. Stála jsem na jakési pavlači, poslouchala ... prý je to hudba... a jen asi deset minut vytřeštěně zírala na tanec, který mi hodně připomínal divokou soulož plnou akrobatických poloh, leč v oblečení. Pokud se to ovšem dalo nazvat oblečením, ve svém tričku a džínách jsem vypadala dost nepatřičně a usedle. Neměla jsem ani indiánskou čelenku, ani rukavice, ani obnošenou bederní roušku. Ale to jsem až tolik nevnímala, protože jsem najednou dostala hysterický záchvat a vřeštěla jsem na Silvestra, že někde tady mám svoje děťátko, že je to hrozný a že jí musíme najít a odvést do bezpečí. Silvestr na mě nechápavě koukal. "Co blbneš, je to tu super!"
"Ty debile vypatlanej, vrahu neviňátek, já tady mám dítě, rychle jí musíme najít a véééén, do bezpečí!!!!" vřeštěla jsem dál.
A pak jsme vyrazili do vyšších pater. V každém patře jsme vlezli do sálu, kde jsem vytřeštila oči, že by mi leckajý šnek záviděl a prchala jsem zase dál. Kdesi ve čtvrtém patře jsem se skoro zhroutila. Nakonec jsme zase zapadli až úplně dolů, kde jsme vlastně začali a já se zcela vyřízená opřela o zábradlí na pavlači nad prostorem, ve kterém se svíjela hromada lidí. Nevěřícně jsem zírala asi na šedesátiletého pána s prosvítající pleší, knírem a bez trička. V jeho vyvaleném pivním břiše se třpytil v pupíku velký piersing. Svíjel se na "parketu" v objetí děvenky sotva opustivší základní školu. Vedle něj do rytmu svíjel své tělo statný dvoumetrový černoch. Na toho jsem se chvíli dívala docela s chutí — jednak to byl docela pohlednej mužskej a jeho tanec byl koukatelný. I jeho slečna, která měla tak 160 cenťáků, tancovala pěkně. PROBOHA — to je Jejka!!! Zaúpěla jsem a chtěla jsem se vrhout přes zábradlí. Silvestr mi to rozmluvil s použitím mnoha slov a špetky fyzické síly. Nechala jsem Jejku jejímu osudu a byla jsem dovláčena k pultu, kde jsem si dala pivo a cigáro. Za chvíli jsem si pivem ochlazenou hlavou začala prohlížet svoje okolí. Interiér mě docela příjemně překvapil. Ano — byl hodně zvláštní (nevím, jak to vypadá v současnosti po povodních), ale hodil se ke svému účelu. Pomalu jsem se uklidňovala. Ovšem do chvíle, kdy jsem si všimla, že vedle mne onen velký černoch ochutnává mé holčičce obličej. To už se mi líbilo míň. Pak si mě Jejka všimla a taky vyšpulila oči. Já myslela, že proto, že jí maminka načapala v nevhodné situaci, ale prý to bylo kvůli mému vytřeštěnému pohledu a přiblblému výrazu ve tváři (to je drzej fracek, co???). Pak mě se svým přítelem seznámila, byl odkudsi z Nairobi a prý s ním už tři měsíce chodí. No nazdar... Budu mít jednou vnoučka bubu, pomyslela jsem si...
Nakonec jsem se s prostředím v Karlovkách smířila. Přesvědčilo mě i to, že jsem neviděla žádné opilé ani zfetované lidi. A že se mi současná hudba a styl tance nelíbí? No, co nadělám, doba se mění. Kdyby moje maminka viděla před dvaceti lety ve Valdeku mě, taky by asi šílela. A možná víc, než já teď. A vlastně — ono to v Karlovkách zase až tak strašný není. Pokud ovšem člověk přežije ten první šok...
Po dvou letech:
Jejce jsem tehdy Karlovky ani Umbalu Umbu Rubmu nezakázala. Ono by to stejně nemělo smysl, ani jedno, ani druhé.
Jejka se Umbalou Umbou Rumbou záhy po mé návštěvě diskotéky rozešla. Sice je to temperamentní dívka, ale čeho je prý moc... Do Karlovek sice ještě občas zajde, ale opravdu jen občas. Už si hraje v českých vodách a tancuje na méně proslulých diskotékách.
Ačkoliv, kdo ví... Tam, kam chodí teď, jsem ještě nebyla...
Zapsal: alfa, 22:01, trvalink, komentáře (8)
TBC: http://www.bloguje.cz/blox/tb.php/18578
(1) (Silvestr - Mail - WWW - 17.12.2003, 10:07:40)
No, tak hrozně bych to neviděl. Trošku si špulila očka, ale nebylo to zas tak tragické. Dokonce sis s tím starouškem, co tě vyzval, když si chytila dech, i zalaškovala. :)))) Kam že si ho poslala?
(2) (Alfa - Mail - WWW - 17.12.2003, 10:29:44)
No kam asi...
(3) (Silvestr - Mail - WWW - 17.12.2003, 10:41:50)
No to právě nevím, já se bavil z povzdálí.
(4) Skoda ze jsem tam nebyl! (Kalimero - Mail - WWW - 17.12.2003, 12:02:55)
Taky by me zajimalo kam byl ten pan poslanej?
(5) (DarkMaster - Mail - WWW - 25.12.2003, 22:01:53)
Skvělá legranda, díky :)
(6) no nevím, (Alfa - Mail - WWW - 03.02.2004, 20:32:42)
zas až taková legranda to nebyla - málem mě kleplo...
(7) (Honza - Mail - WWW - 09.02.2004, 03:41:57)
Docela jsem se pobavil,Valdek,Dvojka a co Odra,Drancy,Vlasta a jine podniky?
(8) Odra... (Alfa - Mail - WWW - 09.02.2004, 11:03:29)
O Odře jsem slýchávávala, ale bylo mi řečeno, že je někde v Bohnicích a tak jsem byla přesvědčená, že tam choděj samí blázní. To bylo ještě v dobách, kdy jsem netušila, že na ní uvidím z okna ložnice - a že to bohužel budu i do časných ranních hodin poslouchat... Ale na diskotéce jsem tam nikdy nebyla.
ROK 2001
Moje starší dcerka Jejka dorostla do diskotékového věku a hledala tu správnou dupárnu. Přišla s Karlovkama a zda-li jí tam pustím. Nic moc jsem nenamítala — i já svého času tu a tam navštívila Valdek či Dvojku.
Jejka tedy jeden pátek v měsíci vysypala drobné z prasátka a vyrazila. Zprvu jezdila domů posledním metrem, ale v době prázdnin jsem se nechala ukecat, že pro ní kolem třetí hodiny ranní se Silvestrem přijedeme.
A přijeli jsme — a já jen zírala na lidi, potácející se po nábřeží před diskotékou. Jejka s kamarádkou mi ale nedaly moc času si je lépe prohlížet, protože na sebe nenechaly dlouho čekat a rozjařeně huply do auta. Byly nadšené a celou dobu mlely o tom, že bychom tam se Silvestrem také měli zajít. "Já ve svým věku? Blázníš? Co bych tam dělala?" ptala jsem se a vzpomínala na chvíle mého mládí, kdy do Valdeku osoby starší 25ti let moc nechodili a když už, tak jsme je s oblibou posílali zpět do jejich hrobů. "Ale tam jsou mnohem starší lidi, to je pro všechny věkové kategorie," žvanily holky dál.
No, nakonec jsme se ukecat nechali.
A pak nastal ten velký večer. Jejka s kámoškou vyrazily poměrně brzy, naše pracovní povinnosti to nedovolily a tak jsme slíbili, že se dostavíme kolem půlnoci. Já se předtím hodila do gala — džíny, triko a letní botky s dost vysokým kramflekem. Snažila jsem se na ksicht namalovat trošku mladší obličej, ale po půlhodině práce jsem to vzdala. Silvestr sice tvrdil, že vypadám na dvacet, ale co by neudělal pod vidinou dobré večeře...
Pak udeřila ona slavná páteční půlnoc, hodina duchů a prošacování mé osoby ochrankou před Karlovkama. Občanku po mě nechtěli, ale ani mě nikdo neposlal do rakve. Byla jsem pofidérním davem posléze vtlačena dovnitř, neustále se křečovitě držíc Silvestrovy pazoury. Proud lidí nás dovalil do jakési místnosti a já viděla první část diskotéky. Stála jsem na jakési pavlači, poslouchala ... prý je to hudba... a jen asi deset minut vytřeštěně zírala na tanec, který mi hodně připomínal divokou soulož plnou akrobatických poloh, leč v oblečení. Pokud se to ovšem dalo nazvat oblečením, ve svém tričku a džínách jsem vypadala dost nepatřičně a usedle. Neměla jsem ani indiánskou čelenku, ani rukavice, ani obnošenou bederní roušku. Ale to jsem až tolik nevnímala, protože jsem najednou dostala hysterický záchvat a vřeštěla jsem na Silvestra, že někde tady mám svoje děťátko, že je to hrozný a že jí musíme najít a odvést do bezpečí. Silvestr na mě nechápavě koukal. "Co blbneš, je to tu super!"
"Ty debile vypatlanej, vrahu neviňátek, já tady mám dítě, rychle jí musíme najít a véééén, do bezpečí!!!!" vřeštěla jsem dál.
A pak jsme vyrazili do vyšších pater. V každém patře jsme vlezli do sálu, kde jsem vytřeštila oči, že by mi leckajý šnek záviděl a prchala jsem zase dál. Kdesi ve čtvrtém patře jsem se skoro zhroutila. Nakonec jsme zase zapadli až úplně dolů, kde jsme vlastně začali a já se zcela vyřízená opřela o zábradlí na pavlači nad prostorem, ve kterém se svíjela hromada lidí. Nevěřícně jsem zírala asi na šedesátiletého pána s prosvítající pleší, knírem a bez trička. V jeho vyvaleném pivním břiše se třpytil v pupíku velký piersing. Svíjel se na "parketu" v objetí děvenky sotva opustivší základní školu. Vedle něj do rytmu svíjel své tělo statný dvoumetrový černoch. Na toho jsem se chvíli dívala docela s chutí — jednak to byl docela pohlednej mužskej a jeho tanec byl koukatelný. I jeho slečna, která měla tak 160 cenťáků, tancovala pěkně. PROBOHA — to je Jejka!!! Zaúpěla jsem a chtěla jsem se vrhout přes zábradlí. Silvestr mi to rozmluvil s použitím mnoha slov a špetky fyzické síly. Nechala jsem Jejku jejímu osudu a byla jsem dovláčena k pultu, kde jsem si dala pivo a cigáro. Za chvíli jsem si pivem ochlazenou hlavou začala prohlížet svoje okolí. Interiér mě docela příjemně překvapil. Ano — byl hodně zvláštní (nevím, jak to vypadá v současnosti po povodních), ale hodil se ke svému účelu. Pomalu jsem se uklidňovala. Ovšem do chvíle, kdy jsem si všimla, že vedle mne onen velký černoch ochutnává mé holčičce obličej. To už se mi líbilo míň. Pak si mě Jejka všimla a taky vyšpulila oči. Já myslela, že proto, že jí maminka načapala v nevhodné situaci, ale prý to bylo kvůli mému vytřeštěnému pohledu a přiblblému výrazu ve tváři (to je drzej fracek, co???). Pak mě se svým přítelem seznámila, byl odkudsi z Nairobi a prý s ním už tři měsíce chodí. No nazdar... Budu mít jednou vnoučka bubu, pomyslela jsem si...
Nakonec jsem se s prostředím v Karlovkách smířila. Přesvědčilo mě i to, že jsem neviděla žádné opilé ani zfetované lidi. A že se mi současná hudba a styl tance nelíbí? No, co nadělám, doba se mění. Kdyby moje maminka viděla před dvaceti lety ve Valdeku mě, taky by asi šílela. A možná víc, než já teď. A vlastně — ono to v Karlovkách zase až tak strašný není. Pokud ovšem člověk přežije ten první šok...
Po dvou letech:
Jejce jsem tehdy Karlovky ani Umbalu Umbu Rubmu nezakázala. Ono by to stejně nemělo smysl, ani jedno, ani druhé.
Jejka se Umbalou Umbou Rumbou záhy po mé návštěvě diskotéky rozešla. Sice je to temperamentní dívka, ale čeho je prý moc... Do Karlovek sice ještě občas zajde, ale opravdu jen občas. Už si hraje v českých vodách a tancuje na méně proslulých diskotékách.
Ačkoliv, kdo ví... Tam, kam chodí teď, jsem ještě nebyla...
Zapsal: alfa, 22:01, trvalink, komentáře (8)
TBC: http://www.bloguje.cz/blox/tb.php/18578
K o m e n t á ř e :
(1) (Silvestr - Mail - WWW - 17.12.2003, 10:07:40)
No, tak hrozně bych to neviděl. Trošku si špulila očka, ale nebylo to zas tak tragické. Dokonce sis s tím starouškem, co tě vyzval, když si chytila dech, i zalaškovala. :)))) Kam že si ho poslala?
(2) (Alfa - Mail - WWW - 17.12.2003, 10:29:44)
No kam asi...
(3) (Silvestr - Mail - WWW - 17.12.2003, 10:41:50)
No to právě nevím, já se bavil z povzdálí.
(4) Skoda ze jsem tam nebyl! (Kalimero - Mail - WWW - 17.12.2003, 12:02:55)
Taky by me zajimalo kam byl ten pan poslanej?
(5) (DarkMaster - Mail - WWW - 25.12.2003, 22:01:53)
Skvělá legranda, díky :)
(6) no nevím, (Alfa - Mail - WWW - 03.02.2004, 20:32:42)
zas až taková legranda to nebyla - málem mě kleplo...
(7) (Honza - Mail - WWW - 09.02.2004, 03:41:57)
Docela jsem se pobavil,Valdek,Dvojka a co Odra,Drancy,Vlasta a jine podniky?
(8) Odra... (Alfa - Mail - WWW - 09.02.2004, 11:03:29)
O Odře jsem slýchávávala, ale bylo mi řečeno, že je někde v Bohnicích a tak jsem byla přesvědčená, že tam choděj samí blázní. To bylo ještě v dobách, kdy jsem netušila, že na ní uvidím z okna ložnice - a že to bohužel budu i do časných ranních hodin poslouchat... Ale na diskotéce jsem tam nikdy nebyla.
Novější text: Ráno raničko panna vstala...
Starší text: Večeře při svíčkách